T17E1 (Staghound I)
T17E1 (Staghound I)
Země původu: USA
Hlavní výzbroj: 37mm kanón
Pomocná výzbroj: Tři kulomety ráže .30" (jeden v korbě, druhý spřažený s kanónem, třetí na střeše věže)
Bojová hmotnost: 13,7 tuny
Délka: 5,49 m
Šířka: 2,69 m
Výška: 2,36 m
Rychlost na silnici: 89 Km/h
Dojezd na silnici: 724 Km
Osádka: 5
Ve Spojených státech amerických byl Staghound zkonstruován jako těžký obrněný vůz, ale nikdy nebyl zařazen do výzbroje armády. Veškerá produkce těchto strojů směřovala do Velké Británie a do dalších států Brit. společenství národů. Obrněná vozidla se osvědčila ve službách 7. britské obrněné divize (Pouštní krysy) a tak nechala Americká vláda postavit dva typy podobných vozidel. Jedno z nich bylo Ford T17 s pohonem 6 x 6 a druhé Chevrolet T17E1, který si Britové více oblíbili a objednali si 300 kusů těchto vozidel. Když ke konci roku 1942 dopluli první exempláře do Británie, zařadily se do výzbroje britských, kanadských, belgických, indických a novozélandských jednotek. T17E1 Staghound se vyznačoval především vysokou rychlostí, velkým dojezdem, silným pancéřováním a věží otáčenou hydraulickým mechanismem. Díky výkonnému zážehovému šestiválci o výkonu 72 kW a posilovači řízení bylo jeho řízení skutečně potěšením. Staghound se mohl přizpůsobit mnoha způsobům boje. Na jeho základě vznikl protiletadlový prostředek Staghound AA (Anti Aircraft - Proti letadlový) s dvojicí kulometů o ráži 12,7 mm, ale i protitanková zbraň Staghound Mk III s věží tanku Crusader s lafetovaným 75mm kanónem. Po válce se Staghoundy dostaly do výzbroje řady dalších armád a v britské armádě sloužily ještě několik let po válce.
